Vítejte na mém blogu, kde publikuji svoji vlastní literární tvorbu. Prosím všechny návštěvníky o komentář

Zásnuby

5. září 2012 v 15:56 | Kristýna
Po roční pauze, kdy mě pronásledovala zkouška z anatomie a kradla mi čas pro psaní přícházím konečně s něčím novým a tím je můj nový román (jak jinak, než historický). Zatím nemá jméno, ale je už z půlky hotový a zatímco budu druhou půlku dopisovat, první půlku nabízím svým čtenářům Příjemné počtení.


Na začátku vlády Ludvíka XIV. Byla Francie zcela nejednotná. V mnoha oblastech země se vůbec nemluvilo francouzsky, vzpamatovávala se z války se Španělskem, města se bouřila. Krále stále strašily vzpomínky na povstání frondy, kdy se proti němu postavila jeho vlastní rodina, a moc šlechty rostla a rostla.
Jedním z takových šlechtických rodů byla i rodina de Ballac. Byla to velmi stará rodina, která ale vždy a za všech okolností, na rozdíl od mnoha jiných, stála na straně krále a papeže. Její hlavou byl po smrti otce, francouzského maršála Roberta de Ballac, oficiálně jeho nejstarší syn Henri, ale prakticky veškerý vliv nad ním a s ním i všechnu moc držela v rukou jeho matka Charlotta.
Právě teď seděla ve své pracovně. Před sebou na stole měla řadu pečlivě srovnaných listin a věrně sklenku vína, ze které upíjela, zatímco pozorovala muže, který seděl před ní v křesle. Měl oválný obličej, kterému dominovaly dvě veliké hnědé oči lemované již jemnými vráskami. I nos měl výrazný a jeho ústa se neustále lehce usmívala. Z celého jeho obličeje vyzařovala na první pohled dobromyslnost. Řídnoucí vlasy měl přikryté hustou hnědou vlněnou parukou, která svou délkou dosahovala až na temně modrý brokátový kabát.
Byl to Filip, markýz de Tellenay, velmi bohatý a mocný muž a také oblíbenec a přítel Jeho Veličenstva krále. To, co s ním Charlotta právě projednávala, mohlo její rodině velmi vylepšit už tak dobré postavení u dvora.
"Jsem si jista, že má dcera bude vaší nabídkou velmi potěšena," promluvila konečně Charlotta, když odložila svůj pohár. "Byla vychovávána ke zbožnosti, má dokonalé společenské vystupování, ovládá plynně několik jazyků a má i hudební nadání," vychvalovala Charlotta svou dceru Madeleine, ale tón jejího hlasu nebyl ani tak hlasem pyšné matky, jako spíš hlasem obchodníka vychvalujícího své zboží na dobytčím trhu.
"Tím jsem si jist. Zatím jsem měl příležitost spatřit ji jen letmo, ale je také velmi krásná," odpověděl markýz a malinko se k Charlottě naklonil, jako by jí chtěl sdělit něco důvěrného, "Stejně jako její matka," dodal. Byla pravda, že z hraběnčiny tváře vyzařovala noblesa, ale o kráse se přímo mluvit nedalo. Měla ostře řezané rysy, delší špičatý nos, jasně zelené oči a úzké rty. Každy, kdo se s ní setkal, mohl na první pohled prohlásit, že z Charlotty cítí přísnost a přesnost, ale ani půvab, ani radost ze života a ani téměř žádné emoce. Markýz si musel přiznat, že žena sedící před ním je vypočítavá a chladná jako kus ledu a není ani zvlášť hezká, ale chtěl se koneckonců oženit s její dcerou a menší kompliment, i když nepravdivý, nemohl škodit.
Když se hraběnka de Ballac se mírně usmála namísto odpovědi, pokračoval. "Zajisté ale víte, že u své nastávající bych požadoval i trochu jiné přednosti."
"Ovšem, že vím, Vaše Milosti," odpověděla Charlotta. Tellenayovi bylo již více než čtyřicet let a pochoval už dvě manželky, ale ani jedna mu nedala dědice. "V tomto ohledu můžete být naprosto klidný. Já sama jsem porodila čtyři děti. Vím, že to není moc ve srovnání s jinými ženami, ale tři z nich jsou chlapci a oni i Madeleine jsou silní a zdraví. A i má matka a matka mého zesnulého chotě měly mnoho dětí. Nemusíte se v žádném případě obávat, Madeleine své povinnosti jistě splní."
"V tom případě mne učiní velmi šťastným mužem," usmál se Tellenay. "Pak zbývá projednat už jen jednu věc."
"Ovšem, věno," přitakala Charlotta, vzala jednu z listin na stole a podala mu ji. "Taková je má nabídka."
Tellenay si listinu vzal a prostudoval.
"Myslím, že nemám námitek. Je to velmi velkorysá nabídka."
"Nemůže být pro mne větším potěšením, než vyjednat své dceři výhodný sňatek. Určitě bude šťastná." řekla Charlotta.
"Šťastná s mužem, který je stejně starý, jako by byl její otec, kdyby byl ještě naživu?" zeptal se markýz pochybovačně. Jeho hlas zněl napůl smutně a napůl sentimentálně.
"Ale Vaše Milosti, copak dohodnuté sňatky se zakládají na lásce? Znáte sám takový svazek?" usmála se pobaveně Charlotta nad Tellenayovou sentimentalitou. "Ale právě takové svazky mohou vést ke skutečnému štěstí," snažila se ho přesvědčit o zbytečnosti lásky ve sňatkové politice.
"Snad máte pravdu. Možná by bylo vhodné naši dohodu oznámit vaší dceři." navrhl Tellenay.
"Ovšem, oznámím jí to v pravý čas," souhlasila Charlotta.
"Byl bych velice rád, kdybyste ji zpravila již teď. Přinesl jsem jí totiž malý dárek," požádal ji markýz, ale nečekal, že by dostal zápornou odpověď. A také měl pravdu. Hraběnka se jen usmála a odešla z pracovny pro svou dceru.
Když se vrátila, doprovázela ji půvabná dívka. Tellenay vstal z křesla a hluboce se Madeleine uklonil na pozdrav. Ona udělala totéž. Prohlížel si ji. Byla skutečně krásná. Měla drobný kulatý obličej, kterému dominovaly výrazné modré oči, mezi nimi se nacházel trochu výraznější ale stále jemný nos a pod ním usměvavá ústa s plnými rty. Celé toto umělecké dílo rámovala záplava vlnitých medově zlatých kadeří. Tak mladá a plná života, nejspíš ještě s naivními dětskými ideály. Nemohl si přestat pokládat otázku, zda v manželství s ním nebude nešťastná. Trochu zapochyboval, zda právě tato dívka byla tou správnou volbou, ale své úvahy si nechal pro sebe.
"Madeleine, budeš se vdávat," pronesla jednoduše Charlotta. Její dcera se radostně usmála, protože si myslela, že Tellenay je zde proto, aby dohodl manželství pro svého syna. Vzápětí si ale uvědomila, že markýz je vlastně bezdětný a smích jí na tváři zmrzl. Její nastávající si toho všiml a snažil se nedat najevo své zklamání. Hraběnka de Ballac si toho rovněž všimla, ale dělala, jako by se jí šok v očích její dcery vůbec netýkal.
"Jsem si jista, že Jeho Milost pro tebe bude výtečným manželem," pokračovala.
"To zajisté, matko. A já se budu snažit být pro něj tou nejlepší manželkou," odpověděla Madeleine, teď již zase s úsměvem. Během svého byť zatím krátkého života se stačila naučit zatlačit ve společnosti své pocity hluboko do nitra své duše a pustit je ven až ve chvíli, kdy byla sama.
"Pro tuto příležitost jsem si dovolil přinést slečně Madeleine malý dárek," pokusil se markýz prolomit tíživé ticho, které se na pár chvil rozhostilo v pracovně. Luskl prsty, aby k sobě přivolal sluhu, který celou dobu stál strnule u dveří a čekal na rozkazy. Podal s úklonou svému pánovi malou krabici. Tellenay ho zase odehnal a natáhl ruku s krabicí k Madeleine. Ta si ji vzala a otevřela. Uvnitř ležela krásná maska na maškarní bál ve tvaru motýla, zdobená perletí a modrými ptačími pery.
"To je krása," vydechla Madeleine.
"Maska na maškarní bál?" zeptala se Charlotta překvapeně.
"Ano, chci svůj sňatek oslavit velkolepě. Maškarní bál, hon, zahradní slavnosti. Chci, aby se na naši svatbu nezapomnělo. I když se nebude konat zde. Bylo by mnohem lepší, kdyby se konala na mém zámku v Bretagni."
"Nechcete se ženit v Paříži?" divila se hraběnka.
"Proč by? Je tu plno špíny a prachu. Co byste tomu říkala, slečno? Vdávat se mimo Paříž?" Madeleine se usmála a zakývala hlavou na znamení souhlasu.
"Jsem rád, že souhlasíte. Bude to mnohem lepší. Velkolepá svatba se mnohem lépe slaví v prostorném zámku uprostřed přírody, než zde, ve stísněné Paříži. Nemám pravdu, madame?" obrátil se směrem k Charlottě.
"Ale, ovšem. Neznám nic zábavnějšího, nežli zahradní slavnosti," odpověděla hraběnka, nadšení ale pouze hrála.
"Výborně. Co nejdříve vám dám vědět, kdy může být vyhotovena a podepsána svatební smlouva. Organizaci oslav přenechám dámám, můj správce vám bude kdykoliv k dispozici. Ovšem výlohy s tím spojené beru na sebe. Nyní, mne omluvte, další povinnosti volají," řekl ještě a s oběma se rozloučil.
"Madeleine, nebyla jsem spokojena s tvojí reakcí na zprávu o tvém zasnoubení," začala Charlotta s výtkami, když Tellenay odešel. Když zahlédla ve tváři své dcery nepochopení, pokračovala: "Byla jsi podle mého nepříjemně překvapená. Jeho Milost to znejistělo."
"Omlouvám se, matko, pokud to tak vypadalo. Vůbec nejsem zklamaná nebo nespokojená. Lepší sňatek jste pro mne dohodnout nemohla," uklidňovala ji Madeleine.
"Takže to mám chápat tak, že se provdáš bez jakýchkoliv námitek?" pochybovala stále hraběnka.
"Ovšem, matko," řekla Madeleine, jakoby jí představa námitek z její strany přišla skoro směšná. Nerada lhala, ale věděla, že kdyby řekla pravdu, že je to sice výhodná partie, ale že si nechce vzít někoho, kdo je o dvacet let starší, vedlo by to jenom k mnoha výchovným lekcím a opatřením a matka by ji sledovala na každém kroku.
Sice lží, ale přesto uklidněná Charlotta ji propustila. Madeleine se vrátila do hudebního salonku, odkud ji matka před chvíli odvedla. Usedla zpátky k cembalu, ale hrála bez chuti a nesoustředěně. Naštěstí pro oba, učitel již neměl moc času a musel odejít. Madeleine se vrátila do svého pokoje, zamkla dveře, usadila se na postel a přemýšlela. Napůl brečela nad tím, že je její nastávající starý a ani trochu se jí nelíbí, ale napůl se zase uklidňovala, že má pověst hodného člověka a že se s ním nebude mít zas tak zle. Jeho moc a majetek ji ale žádnou útěchu nepřinesly, pro ni neměly velkou cenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama