Vítejte na mém blogu, kde publikuji svoji vlastní literární tvorbu. Prosím všechny návštěvníky o komentář

Maturita

21. září 2011 v 15:57 | Kristýna |  Ze života
Po prázdninové odmlce se vracím na svůj blog, tentokrát s další povídkou podle skutečných událostí. Všem budoucím maturantům přeji, aby se zasmáli a nebrali maturitu tolik vážně a neměli z ní strach.

OK. Dobře. Jen klid, zůstaň v klidu. Přišel den, na který jsem se připravovala celých osm let, ale musím zůstat v klidu. Ach Bože, já dneska maturuju, pomoc!
Ještě, že tenhle záchvat paniky přišel až ráno, večer jsem na to neměla čas ani myšlenky. Podařilo se mi totiž spadnout ze schodů a sedřít si nohu, takže místo paniky a nervozity jsem do noci zastavovala krvácení. Teď tu stojím před vchodem do školy v zelených zkouškových šatech s růží na ramínku a holeň mi vesele mokvá. Fajn, jdeme na to.
Pro maturity je na naší škole určena speciálně jedna celá chodba v druhém patře. Zatím zde stojí jen pár mých spolužáků, kteří ale na rozdíl ode mě zatím nepřišli maturovat, ale musí být přítomni na slavnostním zahájení maturit. Náš pan ředitel (dále jen Kapitán) si potrpí na slavnostní zahájení. A také na slavnostní zakončení. Vlastně si potrpí na cokoliv slavnostního, kde může mít proslov.
Ale kde jsou všichni? Je 7:55, začíná to za pět minut a tady je jenom asi deset lidí, kde je těch zbývajících padesát? Za rohem se ozval hluk, lidský hovor a kroky a náhle se objevili oni chybějící spolužáci. Ach, ano, oni byli na prosebné mši! Ta se u nás pořádá každý rok, a i když je to dobrovolné, nikdy v naší kapli není tak narváno, jako právě při prosebné mši. Já tam nešla. Jestli to mám dneska zvorat, zvorám to i bez modlitby.
Slavnostní zahájení za přítomnosti Kapitána, všech maturantů, předsedů, třídních, zkoušejících a místopředsedů proběhlo rychle, ani jsem to nestačila postřehnout. Proslov Kapitána, proslov předsedy, proslov Julči, která předávala předsedovi kytku a hotovo.
V přípravné místnosti zbylo jen několik lidí - já, Petr a Ivana, kteří maturují teď dopoledne, a pak Vašek s Danem a Pepou, kteří maturují odpoledne.
"Ježiš, já jsem tak nervózní, já to určitě nezvládnu. Já úplně všechno zapomněla, mám hlavu úplně prázdnou!" piští vedle mě Ivana. Já už chci jít na potítko, než jí budu muset prohodit oknem! To je pištění, že by z toho dostala migrénu skála.
Konečně jdu na řadu, první v pořadí mám angličtinu. Angličtinář mi podal pytlíček s čísly otázek, já losuji, losuji, losuji a mám číslo. Sedla jsem si na potítko, dostala zadání a jde se na věc. Mezitím se Petr, který šel na zkoušku přede mnou, zvedá z potítka a jde ke zkoušejícím.
Copak to tady máme? Rozhovor se zkoušejícím, na ten se ani připravit nemůžu, popsat školské systémy Čech a Velké Británie, to je otrava, ale budiž, vybrat z inzerátů nejlepší nabídku na byt a pak s učitelem - spolubydlícím rozebrat, kam by bylo nejlepší se nastěhovat, to je také v pohodě a pak pět minut mluvit o Shakespearovi … moment! Cože? Shakespeare? Ten v tématech vůbec nebyl! Co je tohle za podraz! OK, uklidni se, zhluboka dýchej, Shakespeara máš naučeného i na češtinu, to zvládneš.
Copak to tam ten Petr říká? No ne, on mluví o Shakespearovi! On si vylosoval stejnou otázku jako já! Nuže, Péťo, povídej, trochu zneužiju tvůj geniální mozek. Stratford upon Avon dobře, A Midsummer-night's Dream ano,…mám to v kapse!
Páni, ta angličtina ale utekla! Ani jsem se nenadála a čtvrtinu maturity mám za sebou.
Teď jdu na biologii. Stojím si tu tak přede dveřmi a čekám, když přichází profesorka biologie a náš chemikář jako přísedící. Ó, to jeho béžové sako a oranžová košile a kravata! To už je legendární.
"Tak co, jsi připravená?" ptá se. Zakývala jsem hlavou. "Máš pěknou růži na šatech. Hlavně si vylosuj nějakou otázku, kterou umím," usmál se ještě. Je hodný, snaží se mně povzbudit, musím být bílá jako stěna. Není divu. Noha mi pod náplastí krvácí a mám hrůzu, že dostanu otázku z genetiky. Bože, anatomii, zoologii, botaniku, cokoliv, jen ne genetiku a ekologii!
Tak a je tu další losování. Otázka 25. Trávicí soustava a organismy a prostředí, čili ekologie. Ne!
Potítko, příprava a jdu na zkoušení.
"Tak nám řekni, jaké sis vytáhla otázky," povídá profesorka.
"Trávicí soustava a organismy a prostředí."
"Tak si vyber jednu z otázek a začni."
Vsadím na strategii a začnu trávením. To je obsáhlé, čím míň času mi zbyde na tu ekologii, tím lépe.
"Takže, trávicí soustava člověka se skládá z ústní dutiny, hltanu, jícnu, žaludku, tenkého střeva,…."
"No, to už moc předbíháme, začni ústní dutinou a popiš ji," skočí mi profesorka do řeči.
No tak dobře, já chtěla aspoň trochu uvést do situace. Předseda maturitní komise je tělocvikář a zeměpisář, ten nemá ponětí, o čem to melu, ale dobře. Tak ústní dutina. Ohraničená rty, tvářemi, měkkým a tvrdým patrem, obsahuje slinné žlázy, jazyk,….
"Tak to stačí, půjdeme dále do jícnu."
Ale já nechci do jícnu. Ještě ne! Co zuby? Ona ví, že se hlásím na stomatologii a nenechá mě mluvit o zubech?
V tomto duchu proběhlo celé trávení. Sotva jsem se trochu rozpovídala, hned mě poslala dál, takže celkově jsem řekla jenom zhruba polovinu toho, co jsem chtěla říct. A teď ta ekologie. Začnu popisováním obrázků. Králík - to je jedinec. Více králíků - to je druh. Hodně králíků a k tomu liška - to je společenstvo. A tohle všechno se sluníčkem a mráčky v lese - to je ekosystém.
"No výborně. Teď si probereme nějaké abiotické podmínky."
Dobře, tak tedy světlo, teplo, půda, vzduch,…zase mě zarazila, ani ten vzduch jsem nedotáhla do konce.
"Tak nám ještě řekni životní projevy organismů a můžeš jít."
Copak nám to vždycky otloukala o hlavu? Pohyb není životní projev. Živočišné houby se také nepohybují a žijí.
"Rozmnožování a metabolismus."
"A dál?"
"Reakce na změny prostředí."
"Také, ale co ještě?"
Metabolismus, rozmnožování, reakce na prostředí, řekla jsem všechno. Pohyb to není, tak teď už jsem vážně v koncích.
"No přece pohyb!"
Já ji zabiju!
"Přejete si položit nějakou otázku?" ptá se ještě profesorka předsedy.
"Ne, já myslím, že to bylo dlouhé a vyčerpávající," zní odpověď.
Ze zkušební místnosti jsem vyšla klidně a pomalu, ale hned za dveřmi jsem udělala na podpatku vzteky piruetu. Ten pohyb jí nezapomenu!
V přípravné třídě přibyl další člověk, profesor religionistiky. Ten mi tady scházel. Cení zuby, přiblble se směje a vypráví, jak pořád ještě neví, kam jet letos na dovolenou. Radši se obracím a jdu zase pryč, ale ještě na chodbě slyším Pepovu odpověď na otázku, kam letos na dovolenou: "Jeďte do Iráku, tam je každej večer bombovej."
Další mě čeká chemie. Té už se zase tolik nebojím, jsem na ní připravená dobře. Ale otázky mám vytipované, chtěla bych anorganickou chemii a chemii přírodních látek. Třeba takový uhlík a bílkoviny, to by byla otázka přesně pro mě. I alkaloidy by mi udělali radost.
Hned jak jsem vstoupila, třídní se ke mně hrnula s pytlíčkem, ale chemikář ji zarazil.
"Já sám si zadám otázku!" zašklebil se vesele. Šmátrám, šmátrám a mám otázku. Halogenderiváty a redoxní děje. Organická a obecná chemie. Hurá. Tak holt jdeme na to.
Redoxní děje, to je otázka plná elektronů a baterií. Kreslím rovnice, tenhle elektron přeskočí sem, tenhle zas tam, tužková baterie obsahuje tohle, akumulátor tamto a takhle se elektrolýzou získává měď. Zatím se všichni tváří spokojeně. Tak jdeme na ty halogenderiváty. Jsou sladké a jedovaté, takhle se klasifikují, teplota varu, rozpustnost, bla bla bla, jde to dobře.
"Tak mi ukaž, jak by tahle dvě látky reagovaly, když bude činidlo koncentrované a když bude zředěné."
V duchu jsem se pyšně zaprsila. Tak to náhodou vím, to jste mi vysvětloval osobně. To bude takhle, tohle přijde sem a v tom druhém případě to přijde tam a tohle se spojí.
"Ale něco ti tu přebývá," zní neúprosná námitka. A když na něj zírám, jako sůva z nudlí, zklamaným výrazem mi rozmáchlým gestem škrtne molekulu bromu.
Přebýval mi brom? Teď budu brom hodně dlouho nesnášet. Profesor je přísný, jestli mi kvůli tomu dá dvojku, tak budu nesnášet všechen brom světa.
Tak už zbývá jenom čeština. Na tu jsem se těšila ze všeho nejmíň, protože je to jenom vrtání se v textu a není to k ničemu dobré. Ale zvládnu to, kromě Obrazu Doriana Greye jsem si poctivě přečetla všechny knížky, které jsem měla, literární teorii také umím, tak můžu být v klidu.
Petr pořád ještě sedí na potítku, ale nikdo si ho nechce zavolat ani mi nikdo nepodává pytlíček s otázkami. Nakonec se naše češtinářka přece jen odhodlala. Z ní jediné mám obavy, že mi zase začne pokládat ty otázky na podmět, přísudek, přívlastek těsný a volný a na všechny tyhle pí…tedy vlastně…hlouposti.
Tak co jsem si to vytáhla? Obraz Doriana Greye? Bože, co mi to dneska děláš?! Ne, to bude dobrý, na Wikipedii jsem si přečetla hodně podrobný popis děje, tak to snad půjde.
Na potítku jsem si zapsala všechny ty základní bláboly, které jsme se učili, jako je literární druh, žánr, počet postav a.t.d.. Obě profesorky (každá sedí z jedné strany, takže mě mají v podstatě v kleštích) to považují za správné, ale teď přicházejí dotazy. Co vím o Wildovi a co ještě napsal? Znám nějaké další dekadentní umělce? Napadli mě jen prokletí básníci, ale naštěstí jsem se trefila.
"Tak a teď mi řekni, jak na tebe ta knížka působila. Líbila se ti? Kdo ti tam byl více sympatický a kdo méně?"
Se srdcem až v krku jsem ze sebe něco vyblekotala a mám to za sebou. Už mě propustili.
"No, to jsi vlastně mohla ještě mluvit o vlastní tvorbě, viď?" řekla třídní, když jsem vstávala. Ví, že píšu, četla jednu moji povídku, ale při maturitě jsem o tom vážně mluvit nechtěla, tak jsem jenom zakývala hlavou, a co nejrychleji jsem se zdekovala. Ale ještě ve dveřích jsem se otočila a zahlédla češtinářky, jak se nadzvedávají na svých židlích a natahují se jako kobry směrem k naší třídní.
Tak, a mám to za sebou. Maturita je za mnou, teď už jenom počkat na výsledky. Petr už se s ostatními raduje, když ale přišla Ivana a její pištění, měla jsem málem po radosti.
"Pojďte si poslechnout výsledky," s těmi slovy pro nás přišla třídní po poradě komise.
Stojíme ve zkušební místnosti v řadě u zdi, komise stojí u druhé zdi. Náhodný pozorovatel by mohl na chvilku dojít k přesvědčení, že stojíme před popravčí četou. Upřímně, kdyby na nás teď vytáhli samopaly, vůbec by mě to nepřekvapilo. Místo toho ale předseda začíná s proslovem.
"…a tak vám rád oznamuji, že ve státní části maturity jste všichni dosáhli plného počtu bodů a z předmětů školní části, máte všichni ze všeho za jedna."
To nemůže být pravda! Já jsem odmaturovala se samýma jedničkama? To není možné. Počkat, ale ano! Tady je to napsané! Je to možné! A je to tak! Ano! Ano! Ano!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helebux helebux | Web | 20. října 2011 v 21:37 | Reagovat

No to je perfektní!!!!!! Ale jsou to nervy!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama