Vítejte na mém blogu, kde publikuji svoji vlastní literární tvorbu. Prosím všechny návštěvníky o komentář

Červenec 2010

Krev mé krve

31. července 2010 v 19:52 | Kristýna |  Další povídky
Nuže, moje milé přítelkyně s nadpřirozenými schopnostmi se vrátily. Jejich nový příběh je krátký, ale doufám, že potěší. Pro lepší pochopení doporučuji nejdříve si přečíst povídku Telepatka. Přeji hezký zbytek prázdnin ;-)           

            V Calpurniině sklepě vládla napjatá atmosféra. Madison všechny svolala kvůli novému problému, ale nechtěla říci, co se stalo. Navíc, všechny měly v poslední době strach z Valérie, neboť se chovala, jako by byl úplněk každý den. Byla vznětlivá, neustále rozzlobená a nedokázala se ovládat.
            Konečně slunce zapadlo, ozvalo se zachrastění klíčů v zámku a upírka vyšla ze své ložnice bez oken.
"Člověk se probudí, těší se, jak si užije noc, a pak se mu do obýváku nacpe banda ženských a všechny plány jsou v pytli," prohlásila svým obvyklým ironickým hlasem.
"Posaď se, tohle tě bude zajímat," řekla Madison a ukázala na volné místo vedle sebe. Pak otevřela složku, kterou si s sebou přinesla a začala jednu po druhé pokládat na stůl fotografie. "Přivezli je do naší márnice včera ráno, našli je ležet v lese. Kluk a holka, asi si chtěli užívat na paloučku při měsíčku, ale něco je napadlo. Podle patologa to byl útok zvířete a tak také ten případ uzavřeli, jenomže to se mi moc nezdá," komentovala snímky z místa činu.
"Máš pravdu, je to nesmysl. I za předpokladu, že by v našich lesích žilo více zvířat, než pár vypelichaných veverek, dejme tomu vlk nebo medvěd, zabilo by to jen jednoho z nich a snědlo, nešlo by to po další kořisti," potvrzovala vědminu teorii Calpurnie, "Ať to bylo cokoliv, chtělo to jen a jen zabíjet."
"Předevčírem byl úplněk," poznamenala Viktorie.
"Ty myslíš…" sledovala Ashley tok jejích myšlenek.
"Že to byl vlkodlak," dokončila Tori svou úvahu. V tu chvíli Valérie vykřikla. Všechny k ní obrátily zrak. Z dlaní jí kapala krev.
"Co jsi dělala?" ptala se Madison. Jakmile Calpurnie zahlédla krev, vzdálila se do své ložnice.
"Já nevím. Měla jsem zaťaté pěsti a když Tori řekla, že to mohl být někdo mého druhu, najednou jsem cítila bolest a krvácely mi ruce," soukala ze sebe.
"Asi ses lekla a zarazila nehty do kůže příliš," shrnula událost Madison, ale Ashley z ní cítila veliký neklid. Vědma odběhla nahoru do domu pro nějaké obvazy, za chvíli se vrátila a obvázala Valérii obě dlaně. Pak se teprve vrátila Calpurnie, v jedné ruce držela sběrný sáček na krev, který se používá na transfúzních stanicích, a v druhé pohár z broušeného skla. Jako by se nechumelilo, nalila si krev do poháru a začala popíjet. Ashley napadlo, že ještě před několika měsíci by jí to ještě přišlo hodně zvláštní.
"Víš, má drahá upírko, oni lidé nechodí darovat krev proto, abys jí potom ukradla a vypila. Tahle krev má zachraňovat životy," bručela Madison nespokojeně.
"Vždyť také zachraňuje život. Copak já nejsem na přisunu krve životně závislá? Nemůžu pořád pít jen od vás, neustálé pouštění žilou zdraví neprospívá," hájila s ledovým klidem své stravování Calpurnie. Madison nad tím jen mávla rukou a vrátila se k původnímu tématu: "Valérie, co myslíš? Mohl to být vlkodlak?"
"Těžko říci, je to možné, ale z fotky to nepoznám. Musela bych být na tom místě," řekla Valérie. Ashley se zdálo, že něco není v pořádku. A nejspíš také nebyla sama. Poté, co se domluvily na tom, že se vydají na místo činu, Madison se jí pevně podívala do očí a v hlavě jí zazněl vědmin hlas: "Čti Valériiny myšlenky, něco se s ní děje!"

            Pohybem pohrdající Viktorie nebyla z neplánovaného výletu právě nadšená. Celou cestu šla poslední, polohlasně mručela a funěla. Její nářky zarazila až Madison, když došly na místo činu: "Nech si ty věčné připomínky, trocha pohybu ti neuškodí."
"Někdo chodí do lesa kvůli pikniku s kamarády, já chodím chytat vlkodlaky," zamumlala ještě Viktorie.
"Nuže?" otočila se vědma k Valérii. "Byl tady vlkodlak?"
            Valérie nasála vzduch, aby ucítila jakýkoliv pach a Ashley najednou zahlédla v jejích očích šok. Soustředila se a nahlédla do jejích myšlenek.
"To není možné, určitě ne. To bude někdo jiný s podobným pachem. Tohle by nikdy neudělal. Říkal přece, že se změnil. A já mu věřím. Jacob nikdy…." takové úvahy se Valérii honily hlavou. Ashley jim nerozuměla, ale věděla, že Madison jí to jistě objasní.
"Ne, vlkodlak tu nebyl." řekla nakonec Valérie nahlas.
"Jsi si jistá?"
"Naprosto."

            Druhého dne večer Madison ve své pracovně v Calpurniině domě procházela různé knihy a snažila se v nich objevit tvora, který mohl oba mladé lidi zabít. Stále se ještě možnosti nadpřirozeného jevu nevzdávala. Přišla za ní Ashley.
"Copak potřebuješ?" zeptala se vědma.
"Musím ti něco říct. Včera, když jsme byly v tom lese, jsem se Valérii podívala do hlavy a nejspíš tam vlkodlak byl."
"Myslíš, že se spletla?"
"Ne, myslím, že lhala. Ona toho vlkodlaka nejspíš zná, říkala, že není možné, aby to byl on a něco v takovém smyslu. A zaslechla jsem i jméno, něco jako Jacob-"
"Jsi si jistá, že to bylo jméno Jacob?" vyskočila náhle Madison ze židle.
"Ano, řekla bych, že jsem."
"Oh, kruci!" praštila vědma pěstí do stolu a pak se rozběhla k oknu. "Slunce už zapadá, musíme to říci Calpurnii," řekla a vyrazila do sklepa.
"Nechceš mi vysvětlit, co se děje?" volala za ní Ashley, ale odpověď nedostala, běžela tedy za ní.
            Ve sklepě čekaly, než upírka otevře. Madison byla napjatá jako struna a po chvíli začala na dveře bušit, ačkoliv věděla, že ji Calpurnie neuslyší. Od úsvitu do soumraku upadala do spánku, který neměl daleko ke smrti. Teprve, když slunce zapadlo, otevřela dveře.
"Jenom mi ty dveře rozflákej," obořila se na vědmu, "Ty nevíš, že mrtví mají odpočívat v pokoji?"
"Žerty stranou, máme velký problém. Jacob se vrátil."
            Opět se Ashley nedočkala žádného vysvětlení, protože jakmile upírka zaslechla to záhadné jméno, vyřítila se ze sklepa s Madison v patách, která jí vysvětlovala, co se právě dozvěděla. Calpurnie doběhla až do prvního patra a vrazila do Valériina pokoje. Valérie právě držela u ucha mobil a vypadalo to, že se snaží někomu dovolat. Jejich příchod ji vyděsil. Upírka jí telefon vytrhla z rukou a podívala se na display, pak jím vztekle praštila o zem.
"Ty jsi v kontaktu s Jacobem? Jak dlouho?" rozkřikla se.
"Už nějakou dobu. A proč ti to tak vadí? Je to přece moje krev," ptala se Valérie. Mluvila tiše a v jejím hlase byl znát strach. Pomalu ustupovala ke zdi.
"Možná mi to vadí proto, že jsem mu tě před lety vyrvala ze spárů a celou dobu jsem se snažila držet tě dál od ostatních a především od něj. Copak nevíš, že přítomnost jiných vlkodlaků v tobě potlačuje lidskou stránku?"
"Nikdo ve mně nic nepotlačuje, dovedu se ovládat tak, jako dřív!" vyštěkla vztekle Valérie.
"Víš, že to tak už není," vložila se do řeči Madison, která zatím celou dobu stála ve dveřích a kryla Ashley svým tělem. Tohle byla nebezpečná situace. "Včera, když jsem ti ošetřovala ta zranění, jsem si je dobře prohlédla. Ty rány neměly tvar nehtů, ale drápů."
"Vidíš?" využívala Calpurnie nových informací, "Co myslíš, že tohle způsobuje? Styk s jiným vlkodlakem! Kolikrát jsi s ním mluvila?"
"Už několikrát."
"A co ti říkal?"
"To ti nemusím povídat!" odsekla Valérie. To upírku rozzlobilo. Dosud mluvila klidně, ale teď se na Valérii vrhla a přimáčkla ji ke zdi.
"O čem s tebou mluvil?" zopakovala otázku. Z čelisti jí vyrazily tesáky.
"Že nechce, abych dál dělala jen zdroj potravy pro tebe, ale vrátila se tam, kam patřím," zavrčela Valérie s úmyslem ublížit.
"Copak to nevidíš? Jestli se s ním budeš dál vídat, propadneš zlu a to bych radši přihlížela východu slunce, než tomu, jak někam odcházíš s Jacobem! Musí pryč. Řekni mu, ať odjede a už se nevrací," rozkázala Calpurnie a podala Valérii její telefon.
"Víš dobře, že to nedokážu udělat, i kdybych chtěla."
"Pak to asi budu muset udělat já," řekla upírka a chystala se k odchodu. Valérie se na ni vrhla. Zápas byl ale už předem rozhodnut, Calpurnie byla mnohem silnější. Udeřila útočnici do týla, málo na to, aby jí ublížila, ale dost silně na to, aby ji omráčila. Vyšla z pokoje a zamkla dveře. Pak v telefonu našla Jacobovo číslo a vytočila ho.
"Kruci, hlasová schránka…..Ahoj, Jacobe, tady je Valérie. Musím s tebou nutně mluvit, sejdeme se za dvě hodiny na vyhlídce," řekla hlasem, který skutečně připomínal ten Valériin.
"Co mu chceš říct?" zeptala se Madison.
"Že buď nechá Valérii na pokoji a odjede z města co možná nejdál, nebo ho tentokrát vážně zabiju," řekla upírka jednoduše.
"Nechtěly byste mi už konečně říci, co se tady děje?" zeptala se podrážděná Ashley.
"Madison, prosím, povídej, já musím ještě něco zařídit," řekla Calpurnie a vydala
se směrem k vědmině pracovně.
"Víš, Ashley, Calpurnie má k Valérii přímo mateřský vztah. Když bylo Valérii asi sedm let, staral se o ní Jacob. To je její o deset let starší bratr. Zabil Calpurniina známého a ona se ho vydala hledat," začala Madison, zatímco vešly do její pracovny.
"Našla jsem ho v jednom špinavém doupěti v dost ohavné čtvrti. A byla s ním i Valérie," pokračovala Calpurnie, zatímco v ochranných rukavicích nabíjela revolver stříbrnými kulkami. "Došlo k zápasu, Jacoba jsem zranila tak vážně, že jsem doufala, že to nepřežije, ale vlkodlaci mají přece jen tuhý kořínek. Ale každopádně se nemohl starat o svojí sestru, tak jsem tu malou vzala k sobě, odstěhovala se sem a zahladila stopy. Jak se zdá, ne tak důkladně, jak jsem si myslela. Valérie zůstala u mě, starala jsem se o ni a vychovala ji. A co je hlavní, nikdy jsem ji nenechala ochutnat lidskou krev a od té doby se nesetkala s jiným vlkodlakem. Proto dříve dokázala ovládat svou vlčí stránku. Nenechám ho, aby mi ji vzal. I za cenu, že ho budu muset zabít!"
            Opět nastala ta situace, kdy musela Ashley vstřebat více informací najednou. Vždy ji zajímalo, proč Valérie nebydlí ve vlastním, ale obývá téměř celou nadzemní část Calpurniina domu. Věděla, že mezi nimi existuje silnější citové pouto, ale dosud si myslela, že je to kvůli tomu, že jsou lidmi jen z části a proto k sobě mají blíž.

            V domluvený čas stály Madison, Ashley a Calpurnie na lesní vyhlídce a čekaly na Jacoba. Viktorii s sebou nevzaly, ten den ráno odjela na víkend pryč z města. Upírka chtěla tuto záležitost původně vyřídit sama, ale její přítelkyně ji nechtěly nechat jít samotnou.
"Calpurnie, Calpurnie. Doufal jsem, že se jednou znovu setkáme," ozval se za nimi náhle hlas. Otočily se. Hlas patřil asi pětatřicetiletému muži zanedbaného zevnějšku. Měl hnědé rozcuchané vlasy a neholené vousy, oči rovněž hnědé a pohled zdivočelého zvířete.
"Já doufala, že jsi tehdy vykrvácel, Jacobe. Ale, jak se zdá, nestačilo
ti to," odpověděla upírka.
"Jak se má moje sestra?"
"Měla se výborně, dokud ses neobjevil ty."
"Myslím, že tvůj názor nesdílí."
"V tom máš pravdu. Začíná se odcizovat své lidské stránce a dokud tady budeš, nepomine to. Proto ti chci učinit nabídku. Nech Valérii na pokoji a už ji nikdy nehledej, nebo se nedožiješ příštího úplňku."
            Upírčiny oči zrudly, Jacobovy rovněž.
"Nevzdám se jí, je to krev mojí krve," prohlásil
vlkodlak bez přemýšlení.
"Pak nemáme na vybranou!" řekla upírka stejně odhodlaně a vrhla se na Jacoba, který se ve vteřině změnil ve vlka. První útok jí nevyšel, protože Jacob coby vlk bleskurychle uskočil, pak i on zaútočil, upírka se však skrčila a kopla ho za letu do břicha. Vlkodlak se zavytím odletěl několik metrů, ale nevzdával se a znovu se rozběhl proti Calpurnii. Ta se odrazila od stromu, vyskočila a dopadla za něj.
"Víš, že mě neporazíš. Tak silný nejsi. Vzdej to," řekla téměř mírumilovně, ale Jacob se vzdát nehodlal. Když si uvědomil, že upírku neporazí, vyhlédl si snazší cíl. Skočil na Ashley a povalil ji. Na zemi se proměnil zpátky na člověka, stoupl si, své nynější rukojmí vytál nahoru také a držel ji pod krkem. Jediným pohybem jí teď mohl zlomit vaz. Madison proti němu namířila revolver.
"To bych ti neradil, pokud vystřelíš, tahle holka zemře dřív, než já. Zahoď to!" rozkázal. Madison ho poslechla. V tu chvíli se ozvaly rychlé kroky a na scéně se objevila další postava. Valérie.
"Jak ses dostala ven z pokoje?" zeptala se Calpurnie udiveně.
"Nebylo to tak těžké, vylezla jsem oknem a sešplhala po stromě."
"Kruci, mělo mě to napadnout," zabručela upírka pro sebe.
"Sestřičko, miláčku, zvedni tu zbraň," řekl Jacob medovým hlasem. Jeho sestra poslechla. "Chceš se pomstít za to, že si z tebe celé ty roky dělala jen potravinovou banku? Teď máš příležitost. Zabij ji! Střel po Calpurnii!"
"Nedělej to. Zastřel spíš jeho, on z tebe udělá stejnou zrůdu, kterou je on sám!" zachraňovala si upírka život.
"Valérie, ona tě vychovala. Má tě ráda, myslí na tvoje dobro. Nezabíjej ji!" přidala se k argumentům Madison.
            Dosud strachy ztuhlá Ashley se rozhodla něco zkusit. Nahlédla do Valériiny mysli a hledala vzpomínky z dětství, dobré vzpomínky na Calpurnii a špatné na Jacoba. Když je našla, soustředila se jak nejvíce v dané situaci mohla a donutila Valérii neustále si ty vzpomínky v hlavě přehrávat.
            Valérie kývala hlavní zbraně střídavě proti upírce, hned zase proti bratrovi. Ruce se jí třásly, dýchala rychle. Pak náhle zazněl výstřel a těsně kolem Ashley proletěla kulka. Jakob se zhroutil, držel se za rameno.
            Všechny čtyři se teď dívaly na to hrůzné divadlo. Jakob se na zemi svíjel v křečích, části jeho těla se chvílemi měnily na vlčí a zase zpátky. Pak náhle strnul a už se nehýbal.
"Proč sis nakonec vybrala jeho? Byl přece jen tvůj bratr," zeptala se upírka Valérie.
"Náhle se mi vybavily vzpomínky, které jsem si už vůbec nepamatovala," Ashley se nad tou odpovědí pousmála, "Vzpomněla jsem si na jeho divokost a krvelačnost. A pak mi došlo, že ses vážně snažila mě chránit." řekla Valérie ještě a odešla do kamsi do tmy. Calpurnie chtěla jít za ní, ale Madison ji gestem ruky zastavila.
"Nech ji, ať se s tím vyrovná sama," řekla.
Celou noc bylo pak nad městem slyšet táhlé vlčí vytí.