Vítejte na mém blogu, kde publikuji svoji vlastní literární tvorbu. Prosím všechny návštěvníky o komentář

Telepatka

2. dubna 2010 v 10:57 | Kristýna |  Další povídky

Zde vidíte onu původně na leden plánovanou povídku, která mi vybojovala 9. místo v soutěži a je to moje první dílko, které vyšlo ve skutečné tištěné knize. Jsem na ni nejvíce hrdá a snad se bude líbit i čtenářům. Prosím, hodnoťe a komentujte co možná nejvíce.

Ashley vešla do obchodu. Okamžitě, jakmile zavřela dveře, ji udeřilo do uší několik hlasů a musela se notně soustředit, aby je ze své hlavy dokázala vytěsnit. Prodavačovy komentáře k tvarům těla jeho mladé kolegyně nebylo to, co by právě měla náladu poslouchat. Jak tohle vůbec někdo mohl považovat za dar? Schopnosti slyšet cizí myšlenky, vědět o věcech dříve, než se stanou a ještě ke všemu vidět duchy mrtvých lidí byly pro ni od narození spíše noční můrou. Všichni ji strkali do škatulky "divná". Pracovala ve stájích jako ošetřovatelka koní, tam měla od všech lidí pokoj.
Když svou hlavu zbavila prodavačových nevhodných komentářů, vydala se mezi regály. V tom se ale zarazila. Ne! Už zase ona! Ta třicátnice s rozcuchanými načerveno obarvenými vlasy a pronikavýma očima ji pronásledovala už několik dní. Nikdy nepromluvila, jen pozorovala. Dobře, Ashley přece potřebuje jenom něco k večeři a šampón. Rychle si to vezme a hned zase zmizí.
S nervy na pochodu se rozhodovala mezi dvěma lahvemi šamponu. Její oblíbený byl vyprodán, po krátkém uvažování se rozhodla pro ten levnější. Hodila ho do košíku a pak se příšerně lekla, protože ta záhadná žena stála přímo u ní. Náhle ji chytla za ramena a podívala se jí do očí. Ashley uslyšela ve své hlavě její hlas: "Já vím, že mě teď slyšíš. Nejsi jediná, kdo má neobvyklé schopnosti. Jestli se chceš dozvědět víc, přijď dneska po setmění na tuhle adresu." Pak žena položila do Ashleyna košíku kousek papíru, otočila se a odešla.
Dům, kterému adresa patřila, byl velmi starý. Ashley k němu dorazila ještě dříve, než měla a prohlížela si ho. Architektura byla pro ni tak trochu španělskou vesnicí, proto nedokázala jeho stáří blíže určit. Podle jejího názoru byl prostě velmi starý. Dlouho se rozhodovala, zda sem má vůbec přijít, ale nakonec to riskla. Otevřela železná vrátka, prošla zahradou a zaklepala na vchodové dveře. Nic. Teprve když zaklepala potřetí vší silou, dveře se otevřely. Stála v nich stejná žena, která ji pozvala.
"Přišla jsi," řekla s úsměvem. "Pojď dál. Odlož si a pojď za mnou." Ashley si pověsila bundu na věšák a vydala se za ní. Žena ji zavedla do sklepa. Ten byl k Ashleynu překvapení pěkně upravený a čistý. Došly až do místnosti, kde dokonce stály naproti sobě i dvě pohovky, na kterých seděly další dvě ženy, nebo lépe řečeno dívky.
"Dovol mi, abych ti konečně vysvětlila, proč jsme tě pozvaly. Jak jsem ti už řekla, nejsi jediná, kdo má nezvyklé schopnosti. Já, Viktorie i Valérie je taky mají," řekla a ukázala na ony dvě dívky. Ta na levé pohovce, Viktorie, se mile usmála na pozdrav. Měla mírně nazrzlé vlasy a působila velmi sympaticky. Dívka, která seděla na pravé pohovce se na Ashley jen bez zájmu podívala a kývla hlavou. Na rozdíl od Viktorie, nebyla tak hezky upravená, spíše naopak. Jedinou barvou, kterou na sobě měla byla černá, dlouhé hnědé vlasy měla nesestříhané a rozcuchané a vypadala, že je jí velice špatně.
"Víš, na světě není jen zlo v podobě zlodějů a vrahů, ale i zlo, které nezasvěcenec nedokáže pochopit," vmísila se Viktorie do vysvětlování. "A takové zlo se my právě snažíme likvidovat. Duchy, démony,…"
"Příslušníky vlastního druhu," zavrčela Valérie.
"Omluv Valériinu nevrlost. Úplněk jí nedělá dobře, bývá agresivní," řekla žena, která Ashley přivedla.
"Úplněk?" zeptala se Ashley a otočila se k Valérii. "Ty jsi vlkodlak?"
"Ano, jsem vlkodlak! A je na tom snad něco špatného? Nemáš náhodou někde schovanou pistoli se stříbrnými kulkami, abys mě mohla zlikvidovat jako nějaký obtížný hmyz?" začala Valérie najednou křičet, vyskočila a chtěla se vrhnout na Ashley. Náhle se ale přestala hýbat. Úplně zkameněla.
"Říkala jsem, že je agresivní," podotkla žena. "Abych tady dál nebyla anonymní, jsem Madison," představila se a chtěla vyděšené Ashley podat ruku, ale ta ji nevnímala.
"Co se to stalo?" zeptala se.
"To jsem udělala já," přiznala se Viktorie. "Nechtěla jsem, aby nám tě hned zadávila. Pojď, sedni si ke mně."
"Jak se ti to povedlo?"
"Ty čteš lidem myšlenky, já zase dokážu, aby se lidé a věci hýbali tak, jak chci," řekla, a mávla rukou. Ze stolku, který stál mezi oběma pohovkami, samo od sebe vyskočilo jablko a letělo směrem k ní. Když bylo téměř před jejím obličejem, mávla znovu a jablko se zastavilo ve vzduchu, jako by viselo na neviditelné niti. Vzala ho do ruky, usmála se na Ashley a zakousla se do něj.
"Já zírám," řekla Ashley. V tuto chvíli byla tak vyjevená, že toho ani víc říci nedokázala. "Můžu se na něco zeptat? Jak jste přišli na moje schopnosti a co po mně vlastně chcete?" zeptala se, když se zase zmohla na slovo.
"Já dokážu lidi, jako jsi ty nebo Tori, vycítit. Prostě poznám, že mají v sobě něco výjimečného. A když jsem před pár dny viděla, jak jsi zareagovala na toho kluka v obchodě, věděla jsem, že jdu najisto," řekla Madison.
Ashley pátrala v paměti. Ano, ten den, kdy narazila na Madison poprvé, si pamatovala. Bylo to v obchodě s chovatelskými potřebami. Shýbala se, aby mohla zvednout pytel s granulemi pro kočku, když náhle zaslechla v hlavě hlas: "Co by asi dělala, kdybych jí po tom zadku plácnul?" Byl to další zákazník, kluk zhruba stejně starý, jako byla ona. Už se napřahoval, když se Ashley náhle zvedla, chytila ho za tu ruku a vrazila mu facku.
"Jak jsi věděla, že jsem ho před tím neviděla?"
"Prostě jsem to věděla," pokrčila Madison rameny.
"No jo, naše čarodějnice," zasmála se Viktorie.
"Preferuji výraz vědma. A s tím to nemělo nic společného, prostě se koukala na druhou stranu," řekla Madison s hranou uražeností.
"Čar…ehm…vědma? To jako doopravdy?" zeptala se Ashley. Ale když si tak Madison prohlížela, musela konstatovat, že na to vlastně i vypadala.
"Ano. Ani my nejsme výplodem fantazie. Můžeš si vařit lektvary a zaklínat, jak chceš, když na to nemáš buňky, nebude ti to fungovat, ani kdyby ses zbláznila."
"Vědma, vlkodlak, … tohle snad ani nemůže být pravda," řekla Ashley konsternovaně.
"A to jsi ještě neviděla Calpurnii," zasmála se Viktorie.
"Mluví se tu o mně?" ozvalo se náhle za nimi. Ve dveřích, které vedly do další místnosti stála štíhlá bledá černovláska oblečená jenom v krajkové noční košili.
"Musíš chodit na porady v tomhle?" vyčítala jí její oblečení Madison.
"No promiň, ale doma chodím v domácím. A mimo to, zrovna jsem se vzbudila. Přišla jsem o něco?" zeptala se Calpurnie, když si všimla zkamenělé Valérie.
"Naše drahá vlkodlačice nám chtěla zakousnout hosta," konstatovala situaci Viktorie.
"Ach ano, náš host. Těší mě, jsem Calpurnie," řekla nově příchozí a mírně se poklonila na znamení pozdravu. "Tori, rozmraz jí. Mám hlad," požádala a usadila se na protější pohovku.
"Ale jen na tvojí zodpovědnost," řekla Viktorie a znovu mávla rukou. Valérie pokračovala v zuřivém útoku, během kterého zkameněla, ale když si uvědomila, že Ashley už před ní nestojí, vlkodlačí zuřivost ji přešla.
"Kolikrát ti mám říkat, abys mi tohle nedělala?" obořila se na Viktorii.
"Kolikrát ti mám říkat, aby ses při úplňku ovládala?" opáčila tázaná.
"Jak dlouho jsem byla zmrzlá?" zeptala se Valérie, když si všimla, že je mezi nimi i Calpurnie.
"Asi tak deset minut."
"Taky jsi mě tady nemusela nechat stát tak dlouho."
"Kdyby nebylo tady tvého strávníka, stála bys tam ještě teď, tak si nestěžuj," zakončila debatu Viktorie.
"Chceš se najíst?" zeptala se Valérie Calpurnie.
"Když mi to dovolíš. Chci využít úplňku," zněla odpověď. Valérie si sedla vedle ní, odhrnula si vlasy a nastavila krk. Calpurnie k Ashleyinu zděšení otevřela pusu, špičáky se jí přinejmenším zdvojnásobily a zakousla se do Valériina krku. Ashley se s tázavým pohledem podívala na Madison.
"Víš, vlkodlačí krev za úplňku nabývá neobvyklé síly. Calpurnie musí něco jíst. Obvykle jí dáme napít dobrovolně."
"To jsem o vlkodlacích nevěděla," řekla Ashley.
"Určitě toho o nás nevíš ještě hodně," namítla Valérie a zkřivila trochu tvář bolestí, protože upírka se na ní stále krmila. "Kolují o nás různé věci. Například, že se za úplňku měníme v hrůzostrašné bestie. Není to pravda. Měníme se klidně i ze své vlastní vůle v naprosto normální vlky s naší osobností, jen pokud na nás při úplňku svítí přímé měsíční paprsky, nemůžeme to ovládnout a jako vlci pak nevíme, co děláme. Teď si mohla vidět, jak to vypadá, když je úplněk, ale nesvítí na nás. Je mi zle, protože mám pocit, že něco ve mně chce vyskočit ven a jsem nadmíru agresivní. Za ten útok se ti omlouvám, to jsem nechtěla. Calpurnie, jestli budeš ještě chvilku nasávat, tak se ze mě stane vysušená treska."
"Promiň, tvoje úplňková krev je strašně dobrá," omluvila se Calpurnie a položila Valérii na ránu kousek vaty, který měla připravený na stolku.
"Ještě jste mi neodpověděly na mou druhou otázku. Proč jsem vlastně tady?" vrátila se Ashley k předchozímu tématu.
"Protože chceme, aby ses k nám přidala. Potřebujeme pomoc," odpověděla Madison.
"Vážně? K čemu bych vám byla?"
"V jednom domě došlo k několika nehodám na elektrickém zařízení," promluvila Madison. "Vždy to postihlo syna majitelky, už několikrát ho po zásahu proudem přijali u nás v nemocnici. Prý nechali všechny spotřebiče zkontrolovat, ale technická závada to není. Vrtalo mi to hlavou, tak jsem si ten dům šla prohlédnout. Přímo z něj sálá zlá energie. A začala jsem se v tom trochu šťourat. Manžel majitelky, Thomas Harris, před nějakou dobou zemřel. Spadl mu do vany elektrický holicí strojek. A zhruba v té době ty problémy začaly. Nejspíš tam řádí jeho duch. A naším úkolem je, dostat ho z toho domu. Už tam několikrát pozvali kněze, ale k ničemu to nebylo."
"A divíš se? Copak ta banda kašparů někdy někomu pomohla?" zeptala se s ironií v hlase Calpurnie.
"Nemáš k církvi dobrý vztah?" zajímala se Ashley.
"1576, banda fanatických vesnických kněží mě celou jednu noc naháněla s dubovými kůly po lese, kdybych se včas nezahrabala do země, nejspíš by mě sežehlo slunce. Ne, s církví nemám dobré zkušenosti." odpověděla upírka.
"Když duch nereaguje ani na vymýtání, nejspíš něco chce. A nedá pokoj, dokud to nedostane." řekla Valérie. "A právě proto potřebujeme tebe. Ty jediná dokážeš s tím duchem promluvit."
"Rodina o nás ví?" zeptala se Viktorie.
"Nabídla jsem majitelce pomoc. Přijala jí, ale neboj se, zavázala jsem jí neporušitelným slibem. I kdyby o nás chtěla někomu říci, nebude moci," usmála se Madison.
"Utajení?" zeptala se Ashley.
"Ani já, ani Calpurnie nijak netoužíme po kleci," zabručela Valérie.
"Bylo by nejlepší, vyrazit tam hned. Syn by měl celou noc být v kanceláři a majitelka se bojí tam vrátit. Spí v hotelu," podotkla Madison.
"Hned? Ale já vůbec nevím, jestli se k vám chci přidat!" zpanikařila Ashley.
"Nemusíš se rozhodovat teď hned. Jen tě žádáme o pomoc. Ale pokud nechceš, klidně můžeš odejít." řekla Madison.
"Madison, jak se vlastně dostaneme dovnitř?" zeptala se Viktorie, když všechny stály před strašidelným domem.
"Otázka číslo dvě: byl dobrý nápad vzít sebou i Valérii? Co když vyjde měsíc?" měla upírka oprávněné obavy.
"Odpověď pro vás obě zní: bez Valérie se dovnitř nedostaneme." řekla Madison.
"A to jako myslíš jak?" zavrčela Valérie a s obavou se podívala na nebe.
"Buď v klidu, už několik dní je přece totálně zataženo," uklidňovala ji Viktorie.
"Majitelka mi zapomněla dát klíč a dům má bezpečnostní alarm. Ale vzadu jsou nezabezpečená psí dvířka."
"To nemyslíš vážně…" zabručela si pro sebe Valérie. Pak se náhle rozběhla, skočila po hlavě dopředu, ale na zem dopadly jen čtyři vlčí tlapky. Běžela dál k domu, na trávníku zůstaly ležet jen její kalhoty a bunda. Vzaly ho s sebou a vydaly se k hlavním dveřím. Ashley trochu strnule. Nějak na ni už bylo těch překvapení moc. Valérie jim po chvíli otevřela. Tori po ní hodila její oblečení a vešla s ostatními do domu.
"Tak, teď už je to jen na tobě," otočila se Madison k Ashley. "Pokus se toho ducha najít a navázat s ním kontakt. Kdyby tě chtěl napadnout, tohle tě ochrání," řekla ještě a pověsila jí na krk jakýsi váček.
"Nenecháte mě ale samotnou, že ne?" zeptala se s obavou Ashley. Své schopnosti neuměla moc využívat, pokud se jí nějaký duch zjevil, snažila se ho nevnímat. Měla z nich strach.
"To víš, že ne," uklidňovala ji Viktorie a vzala ji za ruku. "Pojď, porozhlédneme se tu."
Dům byl pěkně zařízený a rozlehlý. V přízemí nic neobjevily. Teprve v chodbě v prvním patře se Ashley náhle zastavila. Před nimi stála průsvitná postava muže. Pustila se Toriiny ruky a váhavě vykročila vpřed.
"Pane Harrisi?" oslovila ho.
"Ty mě vidíš?" podivil se duch. Zakývala hlavou. "Co tady děláš? Ty v tomhle době nemáš co dělat! Koukej zmizet!" rozkřikl se a vykročil směrem k ní. Pokusil se jí uhodit, ale jakási síla mu v tom zabránila. Madisonino kouzlo fungovalo.
"Co jsi zač?" zeptal se.
"Vaše manželka ví, že jste pořád tady. A požádala mě a moje přítelkyně," řekla a podívala se na stále přítomnou Viktorii. "abychom vás odtud dostaly. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že ty zásahy proudem jste zařídil vy."
"Tak moje žena není spokojená s tím, že jsem tady? A tuší jakého hada si to hřeje na prsou? Já neodejdu, dokud si nesjednám spravedlnost."
"Spravedlnost?"
"No ano! Kdopak mi asi hodil ten strojek do vany? Přece můj povedený synáček! Je to flákač a byly s ním vždycky jenom problémy. Chtěl jsem ho vyškrtnout ze závěti, tak se mě zbavil! A nastrojil to tak, že to vypadalo jako nehoda. A když jsem se pokusil dát mu, co mu patří, vždycky to přežil, syčák jeden!"
"Takže někdo musí vašemu synovi dokázat vinu?"
"A pak klidně odtáhnu, pokud svojí ženě tak vadím," řekl ještě duch a zmizel. Ashley se opřela o zeď a vydechla si. Byla ráda, že má to setkání za sebou.
"Byl tu,"
"No, to mi tak trochu došlo," řekla Viktorie. "Už víš, co chce?"
"Ano, pojď dolů, řeknu vám to všem najednou," odpověděla Ashley.
Valérie, Calpurnie a Madison na ně čekaly dole.
"Je to celkem prosté. Chce spravedlnost. Jeho smrt má na svědomí jeho syn. Abychom mu dopřály klid, musíme ho přimět, aby se přiznal." vysvětlila jim situaci.
"My?" zeptala se Calpurnie s potměšilým úsměvem. "Chceš se k nám tedy přidat?"
"Ano. Protože mám poprvé v životě pocit, že moje schopnosti jsou i užitečné. I když mě pořád ještě děsí," odpověděla Ashley. Ostatní se na sebe radostně podívaly a všechny se navzájem objaly. Pak se začaly zabývat problémem, jak mladého Harrise donutit k přiznání. Dohodly se na tom, že se ho pokusí zastrašit a když to nezabere, měla Madison ještě jedno překvapení v rukávu.
"Vy jste ty podvodnice, které najala moje matka?" zeptal se mladý Harris, když den na to zazvonily u jeho dveří.
"Už to tak bude," ujala se slova Calpurnie. Tohle ji urazilo. Podvodnicí ji nikdo nenazval od doby, co byl Tiberius římským císařem. "Můžeme tedy dál?"
"Co se dá dělat, nebudu se matce protivit," zabručel mladík.
Vešly dovnitř, ale uhodily na něj hned, jak zavřel dveře.
"Víme, že jste zabil svého otce!" řekla Ashley.
"Otce zabila jeho vlastní nešikovnost. Holil se elektrickým strojkem ve vaně. Jak vás taková hloupost vůbec napadla?"
"Řekl mi to. Včera jsme tu za ním byly." pokračovala klidně.
"Vloupaly jste se mi do domu?!"
"Nebyla to velká fuška," zasmála se pro sebe Valérie.
"Není to váš dům. A nejspíš ani nikdy nebude, protože se nám teď ke všemu přiznáte. A pak už váš otec bude moci dojít klidu."
"A co když ne? Můj tatínek na mě udělá bububu ze skříně? No, kdepak ho tedy máte?"
"Stojí vedle vás," ukázala Ashley kamsi do vzduchu. Byla to pravda, ale věděla to jen ona.
"Vážně? A kde? Tady?" smál se Harris a mávla rukou doleva.
"Na druhé straně."
"A chtěl by mi snad něco vzkázat?" zlehčoval mladík situaci.
"Že doufá, že se usmažíte na elektrickém křesle, stejně jako jste zapalovačem smažil mravence, když jste byl kluk," sdělila mu prostě Ashley otcův vzkaz.
"Kruci, jak tohle víte?" znejistěl najednou a zapískal. "Vypadněte, nebo na vás poštvu psa!"
V předsíni se objevil rotvajler. Pro Valérii nebyl nejmenší problém ho odehnat. Podívala se mu přímo do očí a z hrdla se jí ozvalo temné zavrčení. Pes s kňučením utekl. Harris zpanikařil a vrhl se k hlavním dveřím, ale pro upírku nebyl problém cestu mu zatarasit.
"Co ode mě chcete?" ptal se, když před ní couval.
"Přece přiznání."
"Nic vám nepovím!"
"Ale povíš, chlapečku," řekla, vycenila špičáky a zhluboka se mu podívala do očí. Hypnotizovala ho. "Madison, ten lektvar," řekla. Vědma jí podala malou zdobenou lahvičku. "Otevři pusu. Polkni to," rozkazovala mu Calpurnie. Poslouchal ji.
"Tak. A teď nám řekni, jak tvůj otec zemřel," zněl poslední příkaz.
"Ten den jsme se pohádali.Chtěl mě vyškrtnout ze závěti a všechno odkázat charitě. Šel jsem za ním do koupelny a prosil ho, aby to nedělal. Nedal si ale říci. Ležel tam jeho holicí strojek. Tak jsem ho vzal, zapojil do elektřiny a hodil do vody. Byla to slušná pecka, vyhodilo to pojistky. Pak jsem z toho strojku v gumových rukavicích otřel svoje otisky, a vmáčkl jsem mu ho do ruky. A odešel jsem. Matka tu tehdy nebyla a policie si myslí, že jsem se vrátil až ráno," řekl mladík vše, co chtěly slyšet. Ashley se podívala na jeho otce, který to celou dobu sledoval. Přikývl. Lektvar pravdy působil.
"Panebože!" vykřikl mladík, když si uvědomil, co na sebe všechno řekl a dal se na útěk. Calpurnie mu v tom chtěla zabránit, ale něco si strhl z krku a hodil jí to do obličeje. Chytila se za to místo a vykřikla. On dveřmi utekl ven.
"Stříbro!" vyštěkla upírka a hodila předmět na zem. Byl to přívěšek ve tvaru nějakého keltského symbolu. Měla ho vypálený do tváře. "Dělejte, běžte za ním! Já se o sebe postarám!" vyhnala své přítelkyně. Madison, Viktorie a Ashley vyběhly předními dveřmi, Valérie běžela na opačnou stranu.
Mladý Harris běžel směrem do zahrady. Měl v plánu přelézt zeď k sousedům a schovat se někde tam. Cestu mu ale náhle zastoupil vlk. Skutečný živý vlk. Oči mu výhružně jiskřily a rozštěkal se. Mladík ho chtěl obejít, ale vlk ho nepustil. Náhle zkameněl. Štěkání přivolalo ostatní dívky a Viktorie mohla použít svou moc. Za nimi přiběhla i Calpurnie. Jizva na tváři se jí se syčením zacelovala a v ruce držela provaz, který narychlo našla v garáži.
"Je libo lano?" zeptala se.
Mladíka přivázaly ke stromu a do kapsy od kalhot mu strčily kazetku z diktafonu, na který Viktorie nahrála jeho přiznání. Pak ho teprve zase rozmrazila.
"Co jste mi to udělaly? Tohle vám neprojde! Zavolám na vás policii?" rozkřikl se okamžitě.
"A co jim řekneš? Že tě zhypnotizovala upírka a dala ti lektvar pravdy?" zeptala se Calpurnie.
"A že tě při útěku zastavil vlkodlak?" pokračovala Valérie, která se proměnila zpět na člověka.
Tohle bylo na Harrise moc. Z leknutí omdlel.
"Třasořitka jeden…" řekla Valérie a zamířila do domu pro své šaty, které nechala u zadních dveří. Madison vytáčela na mobilu číslo policie, aby jim oznámila, že v zahradě jednoho domu zahlédla jako náhodný chodec svázaného muže. Ashley se otočila a zahlédla starého Harrise. Zamával jí a rozplynul se.
Když přijela policie, všechny nenápadně číhaly na druhé straně ulice. Viděly to, jak mladíka odvázali a přivedli zpět k vědomí, i to, jak u něj nalezli tu malou kazetku s nahraným přiznáním. Šly své vítězství zapít do baru. Ashley byla ráda, že konečně našla skutečné přítelkyně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helebux helebux | Web | 2. dubna 2010 v 21:32 | Reagovat

Pochopitelně úžesné, Kiki:-) Gratujuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama