Vítejte na mém blogu, kde publikuji svoji vlastní literární tvorbu. Prosím všechny návštěvníky o komentář

Prosinec 2009

Zpověď

1. prosince 2009 v 15:45 | Kristýna |  Další povídky
Smutná povídka, myšlenka mi už nějakou dobu bloudila v hlavě, ale dozrála, až když jsem několik dní za sebou poslouchala v jednom kuse jenom balady. Příjemné počtení

Slunce pomalu zapadalo a jeho poslední paprsky prosvítaly skrz mříž v okně do jedné z cel královské pevnosti. Na zemi tam před křížem klečela a modlila se mladá žena. Měla na sobě jen bílou plátěnou košili a husté a dlouhé tmavé vlasy jí splývaly podél bledého obličeje. Její rty tiše drmolily jednu modlitbu za druhou a v rukou svírala růženec. Vrzly dveře a vstoupil jsem já, toho času kněz starající se o duše vojáků a vězňů v pevnosti. Když mne zahlédla, pokřižovala se a vstala.
"Přišel jsem vyslechnout tvou zpověď, paní Anno," řekl jsem a usadil se ke stolu na jedinou židli, která v kobce byla. Zakývala hlavou a opět si klekla, tentokrát přímo u mých nohou.
"Lituješ svých hříchů a zločinu, za něž jsi byla odsouzena?" zeptal jsem se.
"Otče, lituji všech svých hříchů, ale ne toho, za co jsem byla odsouzena, neboť jsem nevinná."
"Vždyť jsi byla shledána vinnou a důkazy proti tobě byly naprosto zřejmé."
"Mé provinění nemá nic společného s velezradou. Byla jím jen má nesmírná naivita a znalost bylin."
"Jakých bylin?"
"Smrtících bylin, otče," přiznala a upřela na mě své hnědé provinilé oči. "Povím vám to od začátku. Byla jsem královnina nejbližší přítelkyně. Marie mne však zneužila ke své cestě na trůn, protože věděla o mých vědomostech a oddanosti. Když to celé začalo, byly jsme obě ještě dvorními dámami staré královny. Marie byla vždy krásná a ucházelo se o ni mnoho mužů ode dvora, ona byla ale velmi ctižádostivá a mířila mnohem výš. Možná, že až příliš vysoko."
"Proslýchalo se, že byla milenkou krále," podotkl jsem.
"Byla, ale stala se jí nečistou cestou. Král dříve svou manželku velmi miloval, ale její neúspěchy při pokusu porodit mu syna způsobily, že jeho cit ochladl."
"Bůh bohužel jejich manželství nepřál, to je pravda," povzdychl jsem si.
"Bůh jejich manželství přál, ale lidé ne. Marie mne seznámila se svým plánem, jak se stát královou ženou, bez mé pomoci by to totiž nedokázala. Na oplátku mi slíbila, že až bude sedět na trůnu, dostanu majetek, za manžela nějakého vysoce postaveného šlechtice a já i mé děti by požívaly ochrany samotného krále. Plná chamtivosti jsem na to tehdy přikývla. Marie nejdříve musela starou královnu připravit o přízeň a lásku jejího muže. Proto jsem připravovala lektvar z vratiče, který jí Marie tajně podávala pokaždé, když otěhotněla. Kvůli mně čtyři děti neměly možnost přijít na svět," přiznala a v očích se jí objevily slzy.
"Abortus arteficialis," pojmenoval jsem její čin.
"Kéž by to ale tím skončilo. Král prý jednou večer v soukromí prohlásil, že kdyby ovdověl, jeho srdce i koruna by patřili Marii. Tehdy má přítelkyně poznala, že přišel ten správný čas. Požádala mne o další laskavost a já jí vyhověla. Připravila jsem další jed, který královna pak nevědomky vypila."
"Otrávila jsi královnu?" zhrozil jsem se.
"Jed jsem připravila, ale do sladkého svařeného vína ho nalila Marie osobně."
"Co to bylo za jed?" zeptal jsem se.
"V našich končinách ta rostlina neroste. Dočetla jsem se o ní v jednom z mých herbářů a nechala jsem si ji tajně přivézt z jihu. Nazývá se nerium oleander, je velice jedovatá," odpověděla. "Královna zemřela ještě toho dne. Když jsem ale pak viděla tu smrtelně bledou tvář, došlo mi, co jsem to vlastně udělala. To kvůli mně zemřela. To kvůli mně zažila tolik utrpení a zoufalství."
"Tak takhle se tedy královna dostala na trůn?"
"Ano, král se s Marií oženil hned, jak to bylo možné. Bála se ale o své postavení. Když čekala první dítě, svěřila se mi, že má hrozný strach, že čeká dceru a v slzách prosila, ať jí pomohu. Když se blížil její čas, vydala jsem se hledat ženu, která by se jí podobala a zároveň měla novorozeného syna. Nevím, jakou hříčkou osudu se mi skutečně povedlo takovou najít. Byla chudá a měla už několik dětí, neměla je s manželem pomalu ani z čeho živit. Dobře jsem jí zaplatila a dítě si vzala,". Na chvíli se odmlčela, v zápětí ale pokračovala. "Když Marie rodila, trvala na tom, že u porodu nesmí být nikdo jiný, než já. S mou pomocí tehdy porodila krásnou a zdravou dceru. Vzala jsem tedy chlapce, kterého jsem tajně přivezla do paláce a vydávala je za dvojčata. Až se jednou budete klanět následníkovi, nebudete se klanět nikomu jinému, než prostému venkovskému dítěti. Jen princezna je královým vlastním potomkem. Tedy zatím, Marie je prý opět těhotná."
"Ach můj Bože, tolik nepravostí má královna na svědomí…" pronesl jsem tiše.
"Má vina ale není o moc menší, otče. A já za ni již pykám. Rve mi srdce, že nechávám na tomhle světě svého snoubence, kterého miluji a i on si mne chtěl brát z lásky. Ale snad alespoň to není hřích….Tak tedy, když měl král dědice, ač to vůbec není jeho dítě, stala jsem se pro Marii příliš nebezpečným svědkem. Kde teď bylo to bohatství a tituly, které mi slibovala? Nevím, jestli to měla v plánu od začátku nebo se snad začala obávat toho, že už nedokážu dál nést takovou vinu, ale vyčkávala na vhodnou příležitost, aby se mne zbavila. A ta se naskytla." řekla a hořce se usmála. "Královým špehům se podařilo zachytit dopis jeho bratra, ve kterém vydával rozkazy svým tajně najatým žoldákům na pobřeží, aby vyčkávali a na jeho pokyn obsadili hlavní město. Král ho nechal uvěznit zde v pevnosti. Jakmile se to Marie dozvěděla, nadešla ta pravá chvíle. Zná moje písmo, nebyl pro ni problém napsat list, který by potvrdil mou zradu. Četli ho u soudu, znám jeho přesné znění: 'Vaše Milosti, vše nutné je přichystáno, jsem hotova na váš rozkaz započít své velké dílo.'. Nechala to nastrčit do pokojů svého švagra. Byla jsem také uvězněna a pro vojáky nebyl problém najít v mém domě herbáře a lahvičky s jedy. Tak tedy vznikly ty zřejmé důkazy proti mně."
"A co králův bratr? Ten lhal, že se s tebou spolčil?"
"Ano, královna mu za to slíbila, že se přimluví za zmírnění jeho trestu."
"A jak to všechno vlastně víš, dcero?"
"Marie, ta zmije, tu za mnou byla. Prosila jsem jí, aby se přimluvila u krále a zachránila mě před smrtí, ale ona mi jen přinesla váček s penězi pro kata a začala se mi vysmívat. Že prý žádná travička by tu práci neodvedla tak dobře, jako já. Kdo je tady zrádce, otče?" zeptala se a její kajícný tón se náhle z jejího hlasu vytratil. "Já jí věřila a zaslepená vidinou spokojeného života jsem dělala, co chtěla. Otče, jako je Bůh nade mnou, já ji proklínám, jí i její lůno a dítě, které v něm teď nosí!" vykřikla a než jsem jí v tom stačil zabránit, sáhla po jedné ze svíček na stolku a přímo před mýma očima ji zlomila a zahodila do kouta. Vyděšeně jsem se pokřižoval, zatímco ona se rozplakala, sepjala ruce polité horkým voskem a sklonila hlavu.
"Otče," zeptala se, když se trochu utišila, "může mi Bůh odpustit?"
"Jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení." odcitoval jsem Matoušovo evangelium.
"Pak nevstoupím do království nebeského," zoufala si Anna. "Protože nikdy nedokážu Marii odpustit." řekla a opět sklonila hlavu.
"Musíš v to věřit, dcero. Ego te absolvo a peccatis tuis in nomine Patris, et Filii, et Spiritus Sancti. Amen." řekl jsem a chystal se odejít, když v tom se ozvalo zavrzání dveří. V nich stál voják.
"Omlouvám se, že ruším otče, ale někdo si přeje rozloučit se s odsouzenou." řekl jen a pustil dál vysokého svalnatého mladíka se světlými vlasy a modrozelenýma očima. Anna se na něj podívala jako na přízrak, pak najednou vstala a objala ho. On ji pevně sevřel v náručí a v očích se mu objevily slzy. Možná úplně zapomněli, že jsem tam.
"Lásko, jak tě jen mohli odsoudit? Řekni mi, prosím, že to není pravda." říkal.
"Modlím se za to, abychom se jednou mohli znovu setkat." řekla ona a dívala se mu přitom do očí.
"Dělejte, pospěšte si, správně jsem vás sem ani neměl pouštět." popoháněl je strážný, který ještě pořád stál v otevřených dveřích. Podívali se tedy na sebe a políbili se. Voják ale náhle uslyšel kroky, proto chytil Annina snoubence za ramena a táhl ho pryč.
"Ne, ještě ne! Pusť mě, hlupáku!Anno!" křičel mladík a natáhl k ní ruku. Ona se jí chytila a držela ji, jak nejpevněji mohla, ale nakonec od sebe byli odtrženi a dveře se zabouchly. Anna se o ně opřela a začala usedavě plakat.
Pomohl jsem jí sednout si na postel, ale ona hned zase vstala a začala se opět modlit. Rozloučil jsem se s ní a odešel.
Den nato, časně ráno, měl být vykonán rozsudek. Stál jsem na lešení společně s katem a čekal jsem, až ji přivedou. Na nádvoří pevnosti se tísnili lidé, kteří si popravu nechtěli nechat ujít, zahlédl jsem i Annina snoubence, jehož obličej byl obrazem čirého zoufalství, a v lóži nechyběl ani král a královna Marie.
"Už ji vedou!" ozvalo se z davu. Skutečně, Anna v doprovodu dvou strážných skutečně přicházela. Bílou košili měla staženou až k ramenům a aby meči nic nestálo v cestě, své krásné vlasy měla vyčesané a připnuté k temeni. Když ji přivedli, postavila se před dav a řekla: "Dobří lidé, všichni víte, že jsem byla obviněna a odsouzena pro velezradu, pro své rozhodnutí zabít krále a jeho rodinu. Má skutečná vina ale pramení z něčeho jiného a to nechávám jen na svědomí těch, kteří skutečně zradili." Při posledních slovech se dlouze zadívala do královy lóže.Kat ji vyzval, aby se připravila, ale ona pokračovala v řeči. "Prosím vás, abyste se modlili za krále, aby jednou prohlédl a objevil toho hada, kterého si hřeje a prsou. A modlete se i za mou duši a za to, aby mi dopřál rychlou a bezbolestnou smrt."
Pak podala katovi váček s penězi, který jí tu milosrdnou smrt měl zajistit. Klekla si a dlouze se usmála kamsi dozadu do davu. Pak už jen zavřela oči a hrdě vztyčila hlavu, ale v jejím obličeji se dal číst strach. Popravčí vzal do ruky meč, vyměřil si úder, rozmáchl se a sekl. Ozvalo se slabé vyjeknutí a z Anniných rukou vypadl růženec, který stále svírala. Ve stejný okamžik, kdy její hlava dopadla na prkna popraviště se z královy lóže ozval výkřik. Nemohl jsem věřit svým očím, ale královna se popadala za břicho a ruce měla plné krve. Ještě toho dne se po městě rozneslo, že královna potratila.
Annina kletba, kletba dívky, která nesla spoluvinu na vraždách, ale zároveň kletba oběti cizí ctižádosti se skutečně vyplnila. Královna Marie již další dítě nikdy nepočala. Přesně rok po Annině popravě si srazila vaz, když při honu spadla z koně.
Annin snoubenec svou milovanou dlouho nepřežil. Zemřel krátce po ní, zřejmě žalem. Dodnes se modlím za Anninu duši, aby došla odpuštění za své hříchy, kterých litovala, a aby byla ušetřena věčného utrpení v plamenech pekelných.