Vítejte na mém blogu, kde publikuji svoji vlastní literární tvorbu. Prosím všechny návštěvníky o komentář

Bobřík odvahy

7. listopadu 2009 v 17:37 | Kristýna |  Ze života
Zase jedna povídka psaná životem, chtěla bych jí věnovat Martině, Janě, Tomáškovi, Kryštofovi a vůbec všem našim vedoucím, kteří náš tábor pořádají.

Tma. To je nejspíš to nejlepší zhodnocení toho, co se nalézalo kolem mě. Tma, les, v něm poschovávaní vedoucí připravení mě k smrti vyděsit a k tomu zoufale neschůdný terén. To není bobřík odvahy, ale bobřík Vrať se v jednom kuse. Copak já, já to ještě snesu, ale jsem tady druhá nejstarší. Co potom budou dělat ty mrňousové, kvůli kterým se tohle divadlo vlastně dělá?
Asi deset metrů vlevo ode mě se ze křoví ozve zachrochtání. Zahloubaná do úvah o významu tohoto rádoby děsivého podniku se ani moc neleknu.
"Nerada ti kazím radost, ale tímhle mě nedojmeš, Kryštofe!" zavolám na dotyčného vedoucího.
"Tebe taky nedojme nic!" ozve se vztekle ze křoví.
Docela živě si dokážu představit, jak se teď tváří. On vlastně vypadá dost legračně. Vysoký, hubený, předkus, vytřeštěné oči…a navíc největší komediant ze všech vedoucích. Dneska večer měl rozdávat dopisy, které si my táborníci navzájem píšeme. Oblékl si na to dámské letní květované šaty, natřel si rty červenou rtěnkou, nalakoval si nehty a parodoval Ester Janečkovou. Když nám pak říkali, že venku je zima a abychom se teple oblékli, někdo vtipně poznamenal: "Tak teple, jako Kryštof?"
Když jsme malovali na dřevo, tak nám k tomu zase pouštěl jednu neuvěřitelně infantilní dětskou písničku o datlovi, každý verš strašně prožíval a pouštěl si to pořád a pořád dokola. A pouštěl to ještě hlasitěji, když jsme mu řekli, že to, co na tu dřevěnou desku maluje není datel. On neustále tvrdil, že máme málo představivosti, ale my jsme si nemohli pomoci. Když to má jiný tvar zobáku, než má datel, jiný tvar hlavy, než má datel a jinou barvu peří, než má datel, tak to není datel.
Au! Já to věděla! Špatně jsem šlápla na kořen a málem jsem si vymkla kotník. Je poslední dobou nějak vratký, tohle je za tenhle tábor už asi popáté. Normálně se mi to stává při softbalu. I když, ani se tomu nemůžu divit, koneckonců nehrajeme na normálním hřišti, ale na svažující se horské louce, která je samá díra a navíc se na ní pasou ovce. Jako by nestačilo, že za ten týden se mi ještě nepodařilo získat ani jeden bod a ještě navíc musím snášet toho nafoukance Huberta. Na krku mu visí těžká puberta, neumí prohrávat a pořád se hádá. Náš táborový filozof, moderátor městečka Palerma a velitel antiinfekčního odboje Tomášek (on je teda už pár let na MatFyzu, ale jezdil sem na tábor už odmala a tak se zdrobněliny svého jména už asi nezbaví) o tom tvrdí, že cílem hry není vyhrát, ale nasrat Huberta. Nutno říct, že tento cíl hry zatím úspěšně plníme.
A proč jsem vlastně Tomáška tak složitě titulovala? On pořád mluví tak nějak "chytře", všechno ví, všemu rozumí. Proto tedy táborový filozof. Nabízí se myšlenka, že ho takhle poznamenal ten MatFyz, ale podle očitých svědků takhle mluvil už v osmi. V kombinaci s jeho ráčkováním to muselo působit docela roztomile.
Hraní městečka Palerma je taková noční seance, které se zúčastňují vedoucí a vyvolení starší účastníci tábora. Známější je noční verze, kdy se probudí všichni mafiáni najednou, prostě na jednoho ukážou a ten ráno natáhne bačkory. Ale my hrajeme složitější denní verzi, kdy se musí mafiáni nenápadnými posunky dohodnout na své oběti ve dne, zatímco obyčejní občané se je snaží odhalit, odsoudit a popravit. Vypadá to zhruba tak, že se hádáme, překřikujeme a tenhle cirkus se Tomášek jako moderátor snaží ukočírovat. V téhle hře jde o to, co nejlíp lhát, ale abych byla upřímná, mně to není nic platné. Z nějakého neznámého důvodu mně Hubert obviňuje v každé hře a nedá pokoj, dokud jsme oba naživu. V 50% případů jsem nevinná, takže se mi už celkem daří založit svojí obhajobu na tom, že si na mě Hubert zasedl. Ale to už nemá s Tomáškem nic společného, snad jenom to, že z nás má docela srandu.
Nejzajímavější událost se ale váže s titulem velitel antiinfekčního odboje. Začalo to tím, že si vedoucí vymysleli hru na infekci. Spočívala v tom, že nám rozdali papírky a na jednom byla napsaná formule. Dotyčný, který si papírek vylosoval byl v tu chvíli nakažen a musel nemoc začít šířit dál a to tak, že někomu formuli pošeptal, ale tak, aby ho nikdo neviděl nikdo zdravý. Kdyby ho totiž někdo zdravý přistihl při činu, mohl by ho chytit za ruku a tím by ho vyléčil. A toho Tomášek nutno říci mistrně využil.
Dopoledne proběhlo ve znamení toho, že se všichni báli chodit sami, jenomže dřív nebo později dojde na každého. V průběhu odpoledne, které jsme trávili na terase a trhali noviny na ruční papír, zůstali zdraví už jen Tomášek a pomocná vedoucí Anča. A ti dva vymysleli naprosto geniální uzdravovací taktiku. Tomášek přišel k vytipovanému objektu a řekl, že Anča je poslední zdravá a jestli nechce mít tu čest nakazit jí. Když se o to ten dotyčný pokusil, Tomášek stojící opodál ho ihned chytil za ruku a bylo hotovo. Jeden z prvních nebo dokonce první, kdo jim na to naletěl, jsem byla pochopitelně já, stará naivka. Ale ani mi to nevadilo, protože jsem nemocná být nechtěla. Tímto způsobem vyléčili ještě několik dalších lidí. Ti z toho ale většinou nebyli tak nadšení, jako já. Reakce byla velmi rozdílné, od mého "Hurá!" až po "Vy svině!".
Večer se pak rozběhl boj mezi zdravými a nemocnými. Tomášek nám všem rozdal úkol určité lidi sledovat a pokud možno uzdravovat. Nemocní se zatím zabývali jedinou otázkou - jak dostat Tomáška. Jenomže ten měl jako správný šéf gangu kolem sebe vždy minimálně pět zdravých lidí a nikomu se nepodařilo na něj nemoc přenést.
Vzpomínám na události tohoto týdne, škobrtám lesem podél elektrického drátu, doufám, že do něj někdo nepustí proud a pomalu mířím k mámivému světýlku. Přicházím blíž a zjišťuji, že světýlko vychází z několika čajových svíček v zavařovacích sklenicích, rozestavěných po hromadě naskládaných kamenů vznešeně nazývané mohyla. Jak to tak vypadá, je tu papír se vzkazem, bohužel špatně viditelným. Beru si jednu ze svíček, abych si posvítila.
"Vezmi si svitek a pokračuj k ohništi." zní vzkaz.
V misce před ním je hromada malinkých srolovaných papírků slepených trochou červeného vosku. Jeden si vezmu a rozmotávám ho. Svítím si na něj a snažím se pochopit jeho nesmyslný obsah, přičemž bezděčně ujdu několik kroků.
"Ale tu svíčku nám tady snad necháš, ne?" ozývá se za mnou. Ani se nemusím otáčet, abych zjistila, komu ten protivný hlas patří. Mohylu hlídá Anča, pomocná vedoucí.
Já mám obecně lidi ráda, ale ji nesnáším a upřímně řečeno nejsem sama. Pořád někoho poučuje, musí být vždycky po jejím, má vždycky pravdu a vůbec se chová hrozně povýšeně. To já do jisté míry dělám taky, ale držím se vždycky v mezích, abych nikomu nevadila. Já a moji vrstevníci jí snažíme život tady co nejvíc znepříjemnit. Když odnášela neuklizené boty pod strom, aby si je tam nepořádní táborníci našli, Hubert jí je pořád nosil zpátky, když nám zase představovala svoji teorii o tom, že proti infekci je nejlepší bránit se chozením (ve skupinách) po čtyřech, málem jsem se skácela smíchy a začala jsem rukama ve vzduchu předvádět, jak budeme všichni chodit po čtyřech. Dost jí to deptá a to ještě neví, že kousek za mnou jde Víťa s lahví plnou vody a s dírou ve víčku, rozhodnut dát jí studenou sprchu.
Bez odpovědi pokládám svíčku zpátky na kámen a kamenitou cestou vydávám se k tábořišti. Když z dálky slyším Ančin vzteklý křik a Víťův potutelný smích, mihne se mi na tváři škodolibý úsměv.
Sedím u tábořiště, přední polovina mého těla je v jednom ohni, zadní mrzne a bolí mě kotník, ale když se tak rozhlížím kolem sebe, na tu hromadu lidí, se kterou je legrace, jsem i přes ty drobné nesnáze ráda, že jsem tady. Tady, na horách, uprostřed ničeho s bandou bláznů.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | 8. listopadu 2009 v 21:17 | Reagovat

Je to bomba :)na to vživotě nezapomenu... těšim se na příští rok :)

2 fonax fonax | Web | 15. listopadu 2009 v 19:57 | Reagovat

Krása....velmi povedené:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama